Dlouholetý vedoucí mužstva Zdeněk Formánek: Jsem moc rád, že stále mohu být u toho

Dlouholetý vedoucí mužstva Zdeněk Formánek: Jsem moc rád, že stále mohu být u toho
Chrudimský futsalový tým netvoří jen sami hráči, jeho nedílnou součástí je i realizační tým, který se stará o blaho samotných futsalistů. Patří k nim i vedoucí mužstva Zdeněk Formánek, který v našem rozhovoru vzpomíná na úplné začátky a zároveň představuje fanouškům svoji práci během zápasů v lize či Lize mistrů.


Jak vzpomínáte na vaše začátky v Chrudimi a kdy jste vlastně do futsalu vstoupil?

Jsem již považován za pamětníka futsalu (směje se). Do klubu jsem přišel už v době, kdy postupoval z druhé ligy a zůstávám v něm až do teď, takže už si něco pamatuji. Samozřejmě nejvíce si vybavuji zisky jednotlivých mistrovských titulů a jednotlivé účasti Ligy mistrů, protože ty jsou vždy velmi prestižní. Zejména úvodní turnaj v Heřmanově Městci byl pro nás velkým zážitkem.

 

Pročpak?

Bylo to poprvé, co jsme narazili na přední evropská mužstva, hráli jsme například se Sportingem Lisabon, který měl ve svém středu řadu brazilských hráčů, což pro nás bylo v tu dobu naprosto nepředstavitelné. Navíc je s tím spojena i řada zážitků, na které budu vždy velmi rád vzpomínat. Liga mistrů, nebo dříve také UEFA Futsal Cup, prošel během let obrovským vývojem, na začátku jí hrálo mnohem méně týmů a v porovnání s tím, jak se prezentuje nyní, je to velký skok. Můžeme být rádi, že jsme v posledních letech byli aktivní součástí evropské scény.

 

Jaké jsou povinnosti vedoucího mužstva?

Je důležité, aby vše klaplo. Povinností a zajištění všech věcí je spousta a je velký omyl, když si myslíte, že to dělá jeden člověk. Bez kvalitního týmu by to nešlo, jsem jen jeho součástí. Když zmíním konkrétně nějaké činnosti, v mé kompetenci je odjezd hráčů na zápasy a tréninky, příprava věcí k utkání, dresů, pitný režim je především v kompetenci masérů. Je to souhra celého kolektivu, bez kterého by to nešlo. Stejně jako všude jinde se i u futsalu mění trendy, začíná éra, kdy se dopředu derou draví mladí kluci, kteří nemají jazykovou bariéru a jsem moc rád, že u toho stále ještě mohu být.

 

Na jaké turnaje Ligy mistrů nejraději vzpomínáte?

Spoustu turnajů jsme pořádali, co se týče zahraničních cest, první byla do belgického Charleroi, kde jsme okusili venkovní zápasy a pohostinnost dalších pořádajících zemí. Nezapomenutelná byla Barcelona nebo Lisabon, dále pak přišel Kragujevac, Nikósie, Maribor. Máme hodně kvalitních vzpomínek, ve Španělsku a Portugalsku jsme se dostali do podvědomí evropské konkurence, kde jsme si vytvářeli renomé, které si, věřím, držíme dodnes.

 

A který byl za vás ten nejlepší?
Dostali jsme se na Nou Camp či stadion Sportingu, který byl beznadějně vyprodaný. Nezmínil jsem Rigu, kde to bylo do poslední vteřiny napínavé, zda navíc dokážeme postoupit. Řada vzpomínek je nervózních, protože se bojuje o postup.

 

Jak prožíváte jednotlivé zápasy? Jste s přibývajícími zkušenostmi klidnější či to je přesně naopak?

S vývojem futsalu se vyvíjí povinnosti, dříve jich nebylo tolik, nyní máme skvělého trenéra, který má další nároky. Vedu hráčům, kolik minut stráví na hřišti a ty věci emoce a psychiku umravňují. V dnešní době těch nervových vypětí je malinko méně než dříve, kdy jsem se nechal do zápasu pořádně vtáhnout.

 

Na co si vzpomenete, když se řekne první mistrovský titul ERA-PACKu Chrudim?

Vzpomenu si na naši složitou cestu za ním. Pamatuji si, že v posledním kole základní části jsme museli vyhrát v Havlíčkově Brodě, abychom se vůbec dostali do play-off! Ve vyřazovacích bojích jsme porazili vítěze základní části Frenštát, pak Vysoké Mýto a ve finále Jistebník. První titul nebyla náhoda, protože jsme dokázali porazit první, druhý i třetí tým dlouhodobé části. Zde bylo poprvé vidět, co znamená nosit dres ERA-PACKu a hrát srdcem. Futsal je jedním z nejvýznamnějších sportů v Chrudimi, ať si říká kdo chce, co chce. Dlouhodobá koncepce se zahraničními hráči, se kterými se pracuje řadu let, se projeví i mezi diváky, kteří je znají i z města a celkově vědí, na koho se chodí rádi dívat.

 

Když pomineme již omílaný první získaný titul, je z dalších třinácti některý, jenž vám něčím utkvěl v paměti?

Pro mě to byl titul jedenáctý, protože z mého pohledu byl absolutně nejtěžší. Mnoho lidí nám přestalo věřit, jelikož se na české scéně vytvořil konkurenceschopný tým, který nám byl rovnocenným soupeřem. V dané sezóně Teplice postavily famózní mančaft, a i proto pro sebe získaly pohár. Dvakrát nás navíc porazily v základní části, ve finále byly favoritem, ale naši hráči znovu ukázali, že se dokážou na závěrečný boj připravit. Větší touhu, bojovnost a chuť vyhrát jsme měli my a podle mého názoru to byl vůbec nejtěžší titul v historii Chrudimi.

 

20.10.2019 | autor: Petr Dejnožka | foto: Ivana Hošková

VARTA generální partner VARTA futsal ligy

Partner klubu