Roman Mareš: Zápasy s Ukrajinou jsou mými posledními v reprezentaci

Roman Mareš: Zápasy s Ukrajinou jsou mými posledními v reprezentaci
Sto jedna startů a padesát dva branek. To je bilance futsalové legendy, futsalového „Jardy Jágra“ Romana Mareše. Ve svých třiačtyřiceti letech stále dokazuje, že na vrcholový futsal v pohodě stačí. Chce se s ním však pomalu loučit.


Romane, v reprezentaci máte před soubojem s Ukrajinou sto a jeden start. Přemýšlel jste někdy nad dosažením této mety?

Čísla jsem nikdy neřešil. Ke konci sezony jsem však viděl, že se blížím, tak jsem to chtěl dotáhnout. Když jsme hráli pět nebo šest let v Rusku, tak jsme s bráchou nejezdili reprezentovat. Pak i mně syn doma říkal, že bych mohl mít stovku, tak jsem mu slíbil, že to zkusím. Jinak se za čísly neohlížím.  

 

Když zmapujete vaše reprezentační období, tak které podle vás bylo nejlepší?

Osobně si myslím, že nejlepší bylo první. Začínali jsme. Dneska se futsal vyvíjí jinak a je mnohem rychlejší. Tehdy vedli reprezentaci Michal Stříž a nedávno zesnulý Standa Wonka. Po návratu z Ruska mě k reprezentování přemluvil Tomáš Neumann, což bylo také super období.

 

Jakého největšího úspěchu jste s reprezentací dosáhl?

Určitě to, že jsem si v kvalifikaci mohl zahrát s oběma bratry Michalem a Petrem. Potom historicky první postup na EURO a mistrovství světa v Brazílii.

 

Jak vidíte svou reprezentační kariéru dál?

Dva zápasy s Ukrajinou pro mě budou určitě poslední.

 

Proč jste se tak rozhodl? Svými výkony stále do kádru patříte.

Jsou mladší hráči a nemá cenu, abych v těchto letech někde jezdil. Hlavně už se mi moc jezdit nechce. Jsem rád, že jsou oba zápasy s Ukrajinou takhle blízko. Může se přijet podívat syn s manželkou. Kdyby se hrálo v Praze, tak už bych asi ani nejel. Navíc se hraje proti Ukrajině, za kterou chytá Litviněnko, což je můj velký kamarád.

 

Jaký je váš recept na sportovní dlouhověkost?

To nevím. Jím normálně všechno, nevybírám si. Kolikrát chodím spát i dost pozdě. Jsem s dětmi. A občas chodím i na pivo. (smích) Jediné, co musím zaklepat, tak se mi vyhýbala častá zranění.

 

Jak vzpomínáte na zápas proti Ukrajině, který se hrál na EURO 2005 v Ostravě? Vyhráli jste 2:1 a bratr Michal dal gól.

Zápas si vybavuji moc dobře, protože jsem se v utkání zranil a přetrhnul si křížový vaz v koleni. Pak jsem půl roku nehrál. Naštěstí jsem nemusel na operaci, protože mi koleno držel sval.

 

Šlo tedy o nejvážnější zranění ve vaší kariéře?

Nejvážnější zranění jsem měl asi nedávno, před čtyřmi roky. Nehrál jsem kvůli kolenu půl roku a musel jsem na operaci. Vrátil jsem se až na play-off s Teplicemi.

 

S Ukrajinou mají Češi aktuálně nelichotivou bilanci: dvě výhry, jedna remíza a čtyři porážky. Má český tým na to, aby ji nyní dorovnal?

Na druhou stranu si nemyslím, že jde o špatnou bilanci. Ukrajinci vypadli na mistrovství světa až v prodloužení gólem na nula-jedna s Argentinou, která pak šampionát vyhrála. Na posledním EURO vypadli po výsledku nula-jedna se Španělskem. Mají výborný tým, nedostávají moc branek a jsou poctiví. Hrozně se mi líbí, jak hrají. Hrají podobně jako Rusové a jsou velkým evropským i světovým týmem.

 

Porazíte je tedy dvakrát?

Máme na to. Bude to náročné. Oba celky mohou klidně dvakrát vyhrát. Půjde o vyrovnané zápasy.

 

První zápas se hraje v Chrudimi. Je to váš druhý domov?

Futsalový ano, jinak ne. (smích)

 

Daleko to nemáte ani do Kutné Hory. Byl jste tam někdy a navštěvujete město i nadále?

Když jsme byli malí, tak jsme několikrát navštívili kostnici. Abych řekl pravdu, tak tam moc nejezdím. Historických měst je více. Teď jsem viděl díky házené i novou halu. Těším se.

 

Zpět k futsalu. V Čechách jste získal třináct mistrovských titulů. Kolik byste jich chtěl mít na konci kariéry?

To záleží… Určitě čtrnáct a pak se uvidí, jestli budeme dál s Michalem pokračovat.

 

Máte desetiletého syna a šestiletou dceru. Můžeme se těšit na dalšího skvělého fotbalistu, respektive futsalistu?

Syn hraje fotbal u nás v Přibyslavi. Baví ho. Uvidíme, bude záležet na něm. Já ho do ničeho nenutím, to spíše manželka. Ta je na něj přísnější. Dcera je taky šikovná. Chodí tancovat, a navíc musí dělat vše s bráchou, protože vyrůstá mezi kluky. Také je pohybově nadaná. Kluka sice do ničeho nenutím, ale zase se mnou jezdí všude. V Chrudimi je na každém tréninku. Jezdí i s bráchovým synem, takže jsou rádi.

 

28.01.2019 | autor: Michal Pavlík | foto: Radek Klier

VARTA futsal liga

Partner klubu