Max vyhlíží kulatou desítku: Jsme tu doma. A známe již víc lidí než v Brazílii, směje se

Max vyhlíží kulatou desítku: Jsme tu doma. A známe již víc lidí než v Brazílii, směje se
V srpnu roku 2009 přišel neznámý brazilský futsalista Max Weber Prates Goncalves Ribeiro do týmu FK ERA-PACKu Chrudim společně s Cacauem a Pica-Pauem a byl průkopníkem prvních zahraničních hráčů v české nejvyšší soutěži. V dobu jistě netušil, že zde následujících devět let zůstane a stane se jedním ze symbolů úspěšné chrudimské nadvlády. S devíti ligovými tituly a osmi vyhranými poháry patří k nejlepším hráčům na českém území vůbec.


V Chrudimi hraješ již dlouho, cítíš se už jako Chrudimák?

Ano, už tu jsem desátým rokem. Jsem tu se svojí rodinou a jsme tu moc rádi. Občas se smějeme, že už tu známe víc lidí než u nás doma v Brazílii. Já, moje manželka i synové jsme si tu již zvykli.

 

Za deset let jste si zde jistě oblíbili řadu míst, kam s rodinou rádi vyrazíte. Která to jsou?

Známe v Chrudimi spoustu míst, kam rádi chodíme, těžko vyberu jedno. Když se chceme třeba najíst, chodíme do Restaurace U Paluků nebo na Kateřinu. Trávíme volný čas různě. Žena například chodí ráda do posilovny, moje děti zde trénují fotbal a moc se jim zde líbí.

 

Pojďme se přesunout ke sportovní stránce. Za deset let jsi zde zažil již velké množství úspěchů i neúspěchů, dlouho se mluvilo i o vysněném postupu do Final Four. Kdy byla Chrudim podle tebe nejblíže?

Vždy bylo mým obrovským snem zahrát si za ERA-PACK finálový turnaj Ligy mistrů. Je nesmírně složité se do něj dostat, protože z nabité elitní fáze postupují jen čtyři nejlepší. Ze všech turnajů si vybavuji ten v Lisabonu, kde jsme zremizovali s domácím mužstvem a po výhře nad rumunským mistrem jsme museli zdolat El Pozo Murcia, ale prohráli jsme. Pokračujeme v tvrdém práci, takže věřím, že jednou se postupu do Final Four dočkáme.

 

Jaký zápas za Chrudim nedostaneš z paměti?

To je hodně těžká otázka (směje se). Myslím si, že už jsem odehrál velké množství zápasů a posbíral hodně momentů. Přece jen si ale vzpomenu na utkání v elitní fázi UEFA Futsal Cupu v roce 2009 proti Interviú Madrid, kde jsem si poprvé zahrál proti nejlepšímu týmu světa. Hráli tam skvělí futsalisté jako Betao, Marquinhos či  Gabriel a pamatuji si to jako jeden z nejlepších momentů mé kariéry.

 

Během tvého pobytu v Chrudimi vedle tebe doslova vyrostli hráči jako Koudelka, Slováček či bratři Drozdovi. Jak se na jejich vývoj díváš?

Mates a Koudy (Matěj Slováček a Tomáš Koudelka) jsou jedni z mých nejlepších kamarádů, vycházím s nimi i na hřišti, tak i mimo něj. Myslím si, že jsou v současnosti dva nejlepší hráči našeho týmu a jsem za ně velmi šťastný. Pavel a David Drozdovi již za dvě sezóny ukázali, že jsou největší budoucností českého futsalu a jsem si jistý, že v následujícím ročníku nám potenciál ukážou naplno.

 

Co se v Chrudimi dělá jinak? V ostatních týmech cizinci hodně střídají, ty jsi rarita šikoro daleko…

To nevím. Možná protože, že tým je pro mě jako druhá rodina. Neděláme zde rozdíly mezi Čechy a cizinci, jsme kamarádi. Je to naše práce, a když dobře pracujeme, můžeme vyhrát úplně všechno.

 

Co ty a české občanství? Nechtěl někdy hrát za českou reprezentaci?

Na rovinu jsem o české občanství měl zájem a za reprezentaci si chtěl zahrát. Je otázka, proč to nevyšlo. Popravdě tomu nerozumím. Myslím si, že bych reprezentaci pomohl. Opravdu nevím, možná mě nechtěl trenér či prezident federace. Těžko říct.

 

V Chrudimi se věnuješ tréninku dětí, chtěl by ses po konci hráčské kariéry dát na kariéru trenérskou?

Myslím si, že ne. Trénování se zde věnuji především kvůli dětem, baví je to a mě taky. Prozatím mi to ale bohatě stačí.

 

05.09.2018 | autor: Petr Dejnožka | foto: Ivana Hošková

VARTA futsal liga

Partner klubu