Loučící se Marek Kopecký: Celou noc jsem přemýšlel, hlava už prostě nemohla dál

Loučící se Marek Kopecký: Celou noc jsem přemýšlel, hlava už prostě nemohla dál
Legenda futsalového klubu ERA-PACKu Chrudim, která to s týmem táhla od samého začátku, se nyní rozhodla pro definitivní konec. Sedmatřicetiletý Marek Kopecký definitivně řekl dost, v nejvyšší soutěži se již nikdy neobjeví.


Jak jeho rozmýšlení probíhalo a co ho čeká v následujících týdnech či měsících? Dozvíte se uvnitř článku!

 

Marku, spoustu fanoušků jistě zajímá příčina tvého odchodu do futsalového důchodu. Proč jsi pověsil sálovky na hřebík a kdy v tobě toto rozhodnutí uzrálo?

 

Rozmýšlel jsem se již od prvního týdne letní přípravy, kde jsem se hned zranil a vypadl jsem na tři měsíce. Bylo to již několikáté zranění, které mě vyřadilo na takto dlouhou dobu a v mých letech najít motivaci se do toho dostávat znovu a znovu je čím dál tím těžší. Člověk má toho ve futsale spoustu za sebou, ale věk prostě zastavit nejde, hlava přestává pracovat. I když jsem to vydržel, dal jsem se po zranění do kupy, ale i já jsem viděl, že to prostě není ideální, že už týmu nemám co dát a že je čas skončit. Začal jsem nad tím den co den přemýšlet, po finále poháru skončil Tomáš Meller a to mě ještě více utvrdilo, protože on byl jedním z posledních, s kým jsme v ERA-PACKu začínali. Nyní už tam je vlastně pouze Petr Popelka, který sice moc nehraje, ale drží se. Je posledním mohykánem, naše stará parta už vyprchala a je na čase, aby šanci dostali další. Nyní přišel Michal Mareš II a je správný čas na to, aby to začali pořádně táhnout hráči jako je on. Po zápase s Tangem mi najednou blesklo v hlavě, celou noc jsem nespal a rozhodl jsem se, že tento rozhodující krok udělám právě teď.

 

Kdy a jakým způsobem jsi to sdělil spoluhráčům, trenérům a jaká byla jejich reakce?

 

Spoluhráčům jsem to osobně nesdělil, protože jsem věděl, že je v pátek čeká těžký zápas s Teplicemi, navíc nálada po zápase s Tangem nebyla úplně ideální. Zavolal jsem to pouze kapitánovi Rešimu (pozn. red. Lukáš Rešetár), aby to klukům vysvětlil. Trenérům jsem to sdělil také tele fonicky a ještě jsem se spojil s prezidentem Tichým, se kterým jsem o tom diskutoval. Chtěl, abych si vzal do pátku čas na rozmyšlenou, jenže já byl tak utvrzelý a hlava už nešla dál, že jsem mu hned  druhý den oznámil definitivní konec kariéry.


Tvá futsalová kariéra je spjatá zejména s ERA-PACKem a také Bohemians 1905. Na která léta budeš vzpomínat jako na ta nejkrásnější?

 

Nejhezčí léta, na které budu vzpomínat, jsou pochopitelně skvělé začátky. Výborná parta, táhli jsme za jeden provaz, udělali první dva tituly, tam to od nás nikdo nečekal. Bohemians byla v mé kariéře pouze přestupová štace, cítil jsem totiž, že potřebuji změnit prostředí, navíc nám se sezóna povedla dotáhnout až do finále, kde jsem si zahrál proti svým, což je také zkušenost k nezaplacení. Nesmím opomenout hru za národní tým, nikdy nezapomenu na bronzový evropský šampionát v Maďarsku, nádherné kvalifikace, kde jsme zápasy otáčeli v posledních vteřinách a postupovali jsme. Zážitků ve futsale mám opravdu hodně.

 

Málo kdo ví, že jsi hrál také fotbal na profesionální úrovni. Pravidelně si nastupoval v nejvyšší soutěži za českobudějovické Dynamo. Jak vzpomínáš právě na fotbalovou část tvé kariéry?

 

To je pravda. Ve dvaceti letech jsem odešel do Českých Budějovic, kde jsem působil tři a půl roku a mám na svém kontě zhruba padesát ligových startů, navíc ještě nějaké druholigové, protože jsme s Dynamem spadli. Pak se ale objevily zdravotní problémy, jednalo se hlavně o vyhřezlé ploténky. Vlastně rok jsem nehrál fotbal a jenom ležel, dával se do kupy a i kvůli těmto problémů jsem ukončil profesionální kariéru asi ve 24 letech. Pak mi jednoho dne, kdy jsem ležel na koupališti, zavolal František Tichý, jestli bych nešel do ERA-PACKu. V tu dobu jsem ani nevěděl, co je futsal, ale rozhodl jsem se s klukama začít a podařilo se nám to dotáhnout daleko.

 

Když se tě zeptám na jeden konkrétní zápas či gól, který se ti hned vybaví. Jaký to bude?

 

Hned se mi vybaví zápas na mistrovství Evropy proti Maďarsku v roce 2010, kdy jsme deset minut před koncem prohrávali 4:0 a nakonec se nám to podařilo otočit na 6:5. Já dával rozhodující gól v poslední minutě, díky čemuž se postoupilo a to nás vybičovalo v cestě až k bronzovým medailím.   Celý šampionát byl velmi podařený, vzpomínám si také na svůj gól proti Itálii, Ázerbajdžánu. Samozřejmě v ERA-PACKu jich bylo nespočet, ale první, které si vybavím, jsou za národní tým.

 

Tvá aktivní kariéra je tedy u konce, budeš mít chuť se futsalu věnovat i nadále, například v jiných pozicích? Nepřemýšlel jsi o trenérovi či podobně?

 

Uvidíme. Zrovna před pátečním zápasem s Teplicemi jsme se s Michalem Marešem vrátili z Prahy, kde jsme vstoupili do trenérského kurzu a nyní se tam vracíme zpátky. Samozřejmě chci trénovat, ale vše záleží na tom, jestli se objeví nějaká nabídka, protože těch týmů ve futsalové lize příliš není.

 

Nemáš již nyní nějakou nabídku, díky které bys mohl v Chrudimi pokračovat?

 

V Chrudimi momentálně asi ne, záleží na vedení klubu. ERA-PACK má nejvyšší ambice, u A-týmu bude zahraniční trenér, dokud to bude fungovat. Mládež má kompletně na starosti Jarda Bartušek, takže zde bych se v současné době s trénováním neuplatnil.

 

Nemyslím přímo pozici trenéra, na mysli jsem měl třeba jinou funkci ve vedení klubu. Není něco takového?

 

Neříkám, že bych neměl zájem o nějaké místo, ale myslím si, že není v současné době prostor, kde bych se mohl uplatnit. I když kdyby nějaká nabídka přišla, samozřejmě bych byl velmi rád. ERA-PACK je pro mě srdcová záležitost, i přesto, že to někdy nebylo úplně ideální. Strávil jsem zde jedenáct krásných let a vždy sem budu rád chodit a fandit.

 

Na závěr Ti dám příležitost vzkázat něco fanouškům, je pouze na tobě, co jim řekneš a jak se s nimi rozloučíš...

 

Chci jim poděkovat za všechny skvělé roky. Jak v začátcích, tak i nyní jsou fantastičtí, byl bych rád, kdyby chodili kluky dál podporovat a momentálně dali hlavně prostor trenérovi Danielovi, který se zde snaží něco vybudovat, a i když to někdy nevypadá ideálně, tak to rozhodně myslí dobře. Je potřeba velká trpělivost. Chápu, že je to těžké, když po Cacauovi, Otovi Stejskalovi přijde nový trenér a fanoušci byli dříve zvyklí dávat každému deset gólů a více. Chci jim vzkázat, ať jsou trpěliví, protože Daniel je kvalitní trenér, vyhrál prakticky vše, co se dalo a ví, jak se futsal dělá. Každopádně bych chtěl fanouškům za všechno poděkovat.

 

Díky za rozhovor.


Video, které připravil Marek Kopecký Junior 





21.01.2014 | autor: Petr Dejnožka | foto: Ivana Hošková

VARTA futsal liga

Partner klubu